Cyklistika
16. 06. 2001 - 12:14 - | Téma: bylo-nebylo |
Zaručeně pravidvý příběh strýčka Katastrofiče
Před několika lety se strýček Katastrofič rozhodl žít zdravě a sportem si zpevnit své, již nepatrně povolené, břišní svaly. Dlouho zvažoval, kterým sportem by nejlépe mohl svému tělu dopřát postavu Ramba, až nakonec zvítězila cyklistika.
Katastrofič neváhal a vytáhl z kůlny své staré kolo značky Ukrajina, pořádně ho vyčistil od slámy, umyl od slepičinců, opravil brzdy, promazal... prostě dal ho do stavu pojízdného, ve kterém se kolo již asi třicet let nenacházelo.
Pro první jízdu si Katastrofič zvolil cestu mírnou, krátkou a bezpečnou — přeci jen na kole mnoho let neseděl a nechtěl nechat nic náhodě. První vyjížďka však byla kratší než předpokládal, zato nebyla ani mírná, ani bezpečná...
V první zatáčce, kdy chtěl odbočit na rovnou cestičku vedoucí okolo lesa, nezvládl těžká řidítka bytelného sovětského výrobku a střemhlav se pustil z prudkého kopce doprostřed návsi. Teta, spatříc tuto situaci, odběhla do domu připravit náplasti, obvazy a telefonní číslo na rychlou záchrannou pomoc...
Katastrofič se na neovladatelném kole řítil šílenou rychlostí přímo proti obrovskému kravínu pod kopcem za návsí. Všem svědkům této jízdy zatrnulo a už Katastrofiče viděli rozmáznutého na hrubé zdi. Ale Štěstěna Katastrofiče ani v této situaci neopustila a tak strýček minul zeď kravína asi o dva centimetry. Kolo se mu podařilo zastavit na místě o bytelnou psí boudu — ovšem to neplatilo pro jeho tělesnou schránku, která z jízdy plynule přešla v plavmý let, který Katastrofič doprovázel velmi zajímavým válečným pokřikem nějakého dosud neznámého agresivního indiánského kmene. Při Katastrofičově dopadu doprostřed řídkého hnojiště se ozvalo mohutné ČVACHTPLESK a blízké okolí bylo oblaženo vydatnou sprškou čehosi nehezkého.
Doma se Katastrofič 16x vykoupal, 35x navoněl, kolo hodil zpět do kůlny se slovy, že na takovém starém krámu už nikdy jezdit nebude a po několika dnech, kdy se mu podařilo nebýt tak intenzivně cítit onou specifickou vůní domova, vyrazil na nákup kvalitního horského kola s hóóódně převody. Vybral si velmi krásné kolo světové značky a investoval do něj světové peníze.
Týden po nákupu kola Katastrofič trávil tím, že si tento sportovní skvost stále prohlížel, leštil, čistil, oprašoval... až se na to teta nemohla dívat a kolo z obýváku přesunula do garáže. Strýček pak už stejně nevydržel a jednoho odpoledne vyrazil do blízkého městečka na svou první vyjížďku. V tamním nákupním středisku si chtěl totiž koupit helmu — bez ní se přeci na silnici nesmí...
Do města a před obchody dorazil Katastrofič v naprostém pořádku a bez nehod. Své luxusní kolo zaparkoval do stojánku mezi dalších asi třicet obyčejných až hnusných kol, z obavy před zcizením dlouhý stojan obešel a z druhé strany své kolo pečlivě připoutal ke kovové konstrukci stojánku a bytelný řetěz zamkl ještě bytelnějším zámkem. A vyrazil na nákup.
V obchodě se sportovními potřebami prodával jeho kamarád, který mu velmi ochotně pomohl vybrat nejen tu nejlepší a nejkvalitnější (a nejdražší...) helmu ale i cyklistické rukavice, chrániče na lokty a kolena a tachometr. A protože se již blížil konec otevírací doby obchůdků na malém městě, vyrazili oba zapít své setkání jedním pivkem do blízké hospůdky.
Nebylo to pivko jedno (jak se dalo čekat), ale pivka tři (což je ještě snesitelné). Před hospodou se oba kamarádi rozloučili a každý vyrazil jiným směrem — kamarád do svého domu vedle hospody a Katastrofič zpět před obchod, kde na něj čekalo přivázané kolo.
To přivázané kolo tam opravdu čekalo. Ne však samo — i se svým dost nasraným majitelem, který naprosto nechápal, proč mu nějaký plantážník jeho staré kolo značky Ukrajina přivázal tak strašným řetězem ke stojanu. Dost zuřil. Chvíli Katastrofiče honil po náměstíčku, ale když pochopil podstatu věci, docela rychle se zklidnil.
Katastrofič kolo onoho dobrého muže osvobodil, jako odškodné za několikahodinové čekání majiteli kola věnoval řetěz i se zámkem a odešel s přilbou na hlavě, chrániči na loktech a kolenou a s tachometrem v ruce pěšky domů.
Jiné kolo tam totiž už nezůstalo...
Před několika lety se strýček Katastrofič rozhodl žít zdravě a sportem si zpevnit své, již nepatrně povolené, břišní svaly. Dlouho zvažoval, kterým sportem by nejlépe mohl svému tělu dopřát postavu Ramba, až nakonec zvítězila cyklistika.
Katastrofič neváhal a vytáhl z kůlny své staré kolo značky Ukrajina, pořádně ho vyčistil od slámy, umyl od slepičinců, opravil brzdy, promazal... prostě dal ho do stavu pojízdného, ve kterém se kolo již asi třicet let nenacházelo.
Pro první jízdu si Katastrofič zvolil cestu mírnou, krátkou a bezpečnou — přeci jen na kole mnoho let neseděl a nechtěl nechat nic náhodě. První vyjížďka však byla kratší než předpokládal, zato nebyla ani mírná, ani bezpečná...
V první zatáčce, kdy chtěl odbočit na rovnou cestičku vedoucí okolo lesa, nezvládl těžká řidítka bytelného sovětského výrobku a střemhlav se pustil z prudkého kopce doprostřed návsi. Teta, spatříc tuto situaci, odběhla do domu připravit náplasti, obvazy a telefonní číslo na rychlou záchrannou pomoc...
Katastrofič se na neovladatelném kole řítil šílenou rychlostí přímo proti obrovskému kravínu pod kopcem za návsí. Všem svědkům této jízdy zatrnulo a už Katastrofiče viděli rozmáznutého na hrubé zdi. Ale Štěstěna Katastrofiče ani v této situaci neopustila a tak strýček minul zeď kravína asi o dva centimetry. Kolo se mu podařilo zastavit na místě o bytelnou psí boudu — ovšem to neplatilo pro jeho tělesnou schránku, která z jízdy plynule přešla v plavmý let, který Katastrofič doprovázel velmi zajímavým válečným pokřikem nějakého dosud neznámého agresivního indiánského kmene. Při Katastrofičově dopadu doprostřed řídkého hnojiště se ozvalo mohutné ČVACHTPLESK a blízké okolí bylo oblaženo vydatnou sprškou čehosi nehezkého.
Doma se Katastrofič 16x vykoupal, 35x navoněl, kolo hodil zpět do kůlny se slovy, že na takovém starém krámu už nikdy jezdit nebude a po několika dnech, kdy se mu podařilo nebýt tak intenzivně cítit onou specifickou vůní domova, vyrazil na nákup kvalitního horského kola s hóóódně převody. Vybral si velmi krásné kolo světové značky a investoval do něj světové peníze.
Týden po nákupu kola Katastrofič trávil tím, že si tento sportovní skvost stále prohlížel, leštil, čistil, oprašoval... až se na to teta nemohla dívat a kolo z obýváku přesunula do garáže. Strýček pak už stejně nevydržel a jednoho odpoledne vyrazil do blízkého městečka na svou první vyjížďku. V tamním nákupním středisku si chtěl totiž koupit helmu — bez ní se přeci na silnici nesmí...
Do města a před obchody dorazil Katastrofič v naprostém pořádku a bez nehod. Své luxusní kolo zaparkoval do stojánku mezi dalších asi třicet obyčejných až hnusných kol, z obavy před zcizením dlouhý stojan obešel a z druhé strany své kolo pečlivě připoutal ke kovové konstrukci stojánku a bytelný řetěz zamkl ještě bytelnějším zámkem. A vyrazil na nákup.
V obchodě se sportovními potřebami prodával jeho kamarád, který mu velmi ochotně pomohl vybrat nejen tu nejlepší a nejkvalitnější (a nejdražší...) helmu ale i cyklistické rukavice, chrániče na lokty a kolena a tachometr. A protože se již blížil konec otevírací doby obchůdků na malém městě, vyrazili oba zapít své setkání jedním pivkem do blízké hospůdky.
Nebylo to pivko jedno (jak se dalo čekat), ale pivka tři (což je ještě snesitelné). Před hospodou se oba kamarádi rozloučili a každý vyrazil jiným směrem — kamarád do svého domu vedle hospody a Katastrofič zpět před obchod, kde na něj čekalo přivázané kolo.
To přivázané kolo tam opravdu čekalo. Ne však samo — i se svým dost nasraným majitelem, který naprosto nechápal, proč mu nějaký plantážník jeho staré kolo značky Ukrajina přivázal tak strašným řetězem ke stojanu. Dost zuřil. Chvíli Katastrofiče honil po náměstíčku, ale když pochopil podstatu věci, docela rychle se zklidnil.
Katastrofič kolo onoho dobrého muže osvobodil, jako odškodné za několikahodinové čekání majiteli kola věnoval řetěz i se zámkem a odešel s přilbou na hlavě, chrániči na loktech a kolenou a s tachometrem v ruce pěšky domů.
Jiné kolo tam totiž už nezůstalo...
Next: Strýček Katastrofič a silniční kontrola
Previous: Jak jsem ochořela
