Zaručeně pravdivý příběh strýčka Katastrofiče
Byl krásný letní den, od rána pražilo sluníčko a strýček Katastrofič se vydal s tetou a vnoučaty na poměrně vzdálené koupaliště. A protože bylo horko, strýček odmítl jakoukoliv tuhou stravu a lil do sebe jednu limonádu za druhou. A nakonec neodolal pořádné porci melounu. A pak se vesele všichni ráchali ve vodě, pak popíjeli limonády, pak požírali melouny, opalovali se, ráchali ve vodě, popíjeli limonády... a tak pořád dokola... A libovali si, jak prožili hezký den.

V pokročilých odpoledních hodinách se sbalili, nahnali děti do auta a vyrazili zpět k domovu. Cesta prvních pár minut ubíhala docela pokojně, ale pak nastaly problémy. Především ve strýčkových střevech, kde limonády s melounem dělaly divy. Strýček střídavě blednul, rudnul a nadával, když zezelenal, tak nápadně ztichnul a čelo mu pokryla vrstva potu zapříčiněná nikoliv horkem, nýbrž revolucí v jeho útrobách.

"Tak zastav a skoč si do lesíka," nabízela mu teta.
"Nebudu jako malý dítě, doma jsme za pět kilometrů, to dojedeme v pohodě!" odpověděl strýček Katastrofič.
"No, jak myslíš... hele," ukázala teta.
Strýček vytřeštil oči, zamumlal cosi neslušného a poslušně zastavil své vozidlo.

"Dobrý den, pane řidiči, silniční kontrola. Váš řidičský průkaz, prosím," ozvalo se do řidičova okýnka.
Strýček podal roztřesenou rukou silniční kontrole všechny požadované doklady. Ruka se mu ovšem díky břišní křeči třásla tak, že to bylo nápadné:
"Pane řidiči, vystupte si, provedeme dechovou zkoušku na alkohol."
Střýček sevřel ještě pevněji všechny své svěrače a mátožně vystoupil z vozu. Byl mu přidělen balonek s výzvou, aby ho jedním dechem nafouknul.
"To je málo, pane řidiči, musíte fouknout silněji," naváděla kontrola, když strýček lehce dýchl do balonku.
A pak strýček foukl, co mu plíce stačily...

Bohužel při jeho silném fuku poněkud opomněl na své problémy a díky tomu se ozval velmi zvláštní zvuk, doplněný velmi nepříjemným vizuálním a především čichotavým efektem.

"Pane řidiči, vy jste se... to je snad urážka veřejného činitele... co to.. vy jste se..."
"No co, je to starej dědek, prostě se posral..." hýkala v záchvatu smíchu z vozu tetička a pokračovala: "To je u něj naprosto normální, už je jako malý dítě!" I vnoučatům se nastalá situace velmi líbila a vesele se hihňaly také.

Strýček dostal zpátky všechny doklady a byl propuštěn. V tu chvíli osádku vozu smích přešel... těch pět kilometrů k domovu měl každý z nich v autě pouze nohy - od pasu výš se všichni vykláněli z okýnek, chvílemi žloutli a zelenali a měli co dělat, aby si udrželi obsahy svých žaludků alespoň přibližně na obvyklém místě...

Next: Krůček za krůčkem
Previous: Cyklistika