Metla lidstva
21. 08. 2001 - 12:34 - | Téma: bylo-nebylo |
Zaručeně pravdivý příběh strýčka Katastrofiče
Strýček Katastrofič má už přes dvacet let chaloupku v jedné maličké malebné vísce na Šumavě. A ve vedlejší vesnici má chalupu Katastrofičův starý kamarád z vojny Pepan, se kterým svého času s nasazením života bránili československé hranice od všivých diverzantů. K pramalé radosti svých manželek pořádají tito dva ctihodní kmetové pravidelné pivní seance - vždy jednou za měsíc se na střídačku sejdou v hospodě v jedné či druhé vesnici...
Ono letní odpoledne bylo velmi teplé a Katastrofič se vypravil do devět kilometrů vzdálené vesničky za kamarádem na jeden z těchto dýchánků. A protože je strýček ve stále dobré fyzické kondici, za slabé tři hodinky již usedal vedle Pepana ke zlatavému moku. Zabrali se tehdy víc do vzpomínek na vojnu a než se nadáli, odbila hodina duchů a strýček Katastrofič se připravil k odchodu. Nic nedbal na své těžší nohy a vrávoravější chůzi, zapříčiněnou vydatnějším požitím alkoholu a vyrazil směrem k domovu, aby se kolem třetí dostal do postele. Vesele si to štrikoval přes silnici do pole a pak zpět na silnici, jeho neekonomická chůze mu na náladě neubrala a teplou nocí se přeci jen — i když klikatě a vrávoravě — blížil k domovu. Po dvou hodinkách se jeho chůze stala ráznější a cesta se přestala tolik klikatit. Pivko pomalu vyprchávalo z jeho krve. Ale přeci jen — je to pivo... Strýček je také člověk a tak — jako cestou již po několikáté — přistoupil ke keříku u silnice. Ale co čert nechtěl, ve tmě šlápnul na poklici od kola nějakého auta a neladně po ní sjel na dno škarpy. Protože se mu nic nestalo, lehce zanadával a liboval si, že bude mít další příběh do své sbírky. Jakmile se pak zbavil přebytečného piva, pokračoval v cestě a už hledal vhodná slova a přirovnání, kterými bude svůj pád do škarpy líčit.
Po dalších třech hodinách už svítalo a před Katastrofičem se konečně objevila vesnice. Zastavil se a vytřeštil oči... TO NENÍ JEHO vesnice! To je přeci vesnice, kde bydlí Pepan, se kterým včera tak vesele popíjeli!!! Katastrofič chvíli nechápal... Pak si vzpomněl na svůj pád u keříku... a pak jak pokračoval v cestě, ale les místo po pravé měl z ničeho nic po levé ruce...
Když Katastrofičovi došla tvrdá skutečnost, pokrčil rameny, obrátil se a vyrazil opět na cestu k domovu.
Strýček Katastrofič má už přes dvacet let chaloupku v jedné maličké malebné vísce na Šumavě. A ve vedlejší vesnici má chalupu Katastrofičův starý kamarád z vojny Pepan, se kterým svého času s nasazením života bránili československé hranice od všivých diverzantů. K pramalé radosti svých manželek pořádají tito dva ctihodní kmetové pravidelné pivní seance - vždy jednou za měsíc se na střídačku sejdou v hospodě v jedné či druhé vesnici...
Ono letní odpoledne bylo velmi teplé a Katastrofič se vypravil do devět kilometrů vzdálené vesničky za kamarádem na jeden z těchto dýchánků. A protože je strýček ve stále dobré fyzické kondici, za slabé tři hodinky již usedal vedle Pepana ke zlatavému moku. Zabrali se tehdy víc do vzpomínek na vojnu a než se nadáli, odbila hodina duchů a strýček Katastrofič se připravil k odchodu. Nic nedbal na své těžší nohy a vrávoravější chůzi, zapříčiněnou vydatnějším požitím alkoholu a vyrazil směrem k domovu, aby se kolem třetí dostal do postele. Vesele si to štrikoval přes silnici do pole a pak zpět na silnici, jeho neekonomická chůze mu na náladě neubrala a teplou nocí se přeci jen — i když klikatě a vrávoravě — blížil k domovu. Po dvou hodinkách se jeho chůze stala ráznější a cesta se přestala tolik klikatit. Pivko pomalu vyprchávalo z jeho krve. Ale přeci jen — je to pivo... Strýček je také člověk a tak — jako cestou již po několikáté — přistoupil ke keříku u silnice. Ale co čert nechtěl, ve tmě šlápnul na poklici od kola nějakého auta a neladně po ní sjel na dno škarpy. Protože se mu nic nestalo, lehce zanadával a liboval si, že bude mít další příběh do své sbírky. Jakmile se pak zbavil přebytečného piva, pokračoval v cestě a už hledal vhodná slova a přirovnání, kterými bude svůj pád do škarpy líčit.
Po dalších třech hodinách už svítalo a před Katastrofičem se konečně objevila vesnice. Zastavil se a vytřeštil oči... TO NENÍ JEHO vesnice! To je přeci vesnice, kde bydlí Pepan, se kterým včera tak vesele popíjeli!!! Katastrofič chvíli nechápal... Pak si vzpomněl na svůj pád u keříku... a pak jak pokračoval v cestě, ale les místo po pravé měl z ničeho nic po levé ruce...
Když Katastrofičovi došla tvrdá skutečnost, pokrčil rameny, obrátil se a vyrazil opět na cestu k domovu.
Next: Stěhování
Previous: Divné věci
